BBP 10 - 2023 - Jarní běh DOUBRAVY

Poslední víkend březnu, překvapivě tentokrát v neděli 26.3.2023 se běžel poslední díl ze seriálu BBP v Boskovicích a my trnuli jestli PPP na domácí půdě. Mě se klasicky moc nechtělo, ale výmluvy sem měl připravené jen na sobotu, takže sem v neděli musel jít. Trochu mě i vrtalo hlavou, zda moje pravidelná nedělní sacharidová snídaně, ve formě vaflí, bude mít pozitivnější dopad na můj výkon než moje pravidelná sobotní snídaně ve formě vajec, kterou mívám spíš před závody.

Gici tentokrát vyrazili ve dvou vozech. První vůz byl pln Švecovic rodinou, která využila slunný den k návštěvě pumptracku a podpoře (nejen) svého koně. Já sem se přidal do vozu druhého k Petrovi a Kátě. Cesta byla delší neb to není zrovna za rohem, ale když pominu to, že se na nás tlačil jakýsi pirát silnic ve Fordu, tak uběhla příjemně a rychle. Už na parkovišti, kousek pod westernovým městečkem, bylo vidět, že se jedná o poslední díl a tomu odpovída i uvadající účast. Nás to nicméně neodradilo, o to lepší umístění pro nás. Po vyzvednutí čísel jsme se lehce proběhli, já sem na warmup klasicky celkem kašlal, ale kluci se tomu věnovali důkladně. Start se blížil a my stále vyhlíželi třetí P, říkali jsme si, že přece na domácí půdě nemůže chybět, ale nikde jsme jej neviděli a tak jsme se soustředili na náš výkon. Já sem zahlédl mého již klasického šedovlasého soupeře a ač je o 14 let staršího, tak mě tuším vždy porazí. Dneska sem si řekl že zkusím jinou strategii než klasicky a to nepřepálit to v prvním kole. Na startu nás nebylo mnoho, nějakých 60 lidí.

Závod začínal kousek od parkoviště, hned hlavní branou trochu do kopce do westernového městečka. Za městečkem jsme proběhli krajem lesa a hned první sešup rigolem plným kamenů, klacků a jiných věcí schovaných pod hromadami listí. Jak nebylo startovní pole ještě vůbec roztrhaný, tak tam byla celkem mela a byl sem rád, že sem se tam nerozsekal. Za prudkou levotočivou zatáčkou následovalo mírné stoupání po příjemné příjezdové cestě, pokračující vykáceným lesem až na úplnou lesní pěšinku, kde jsme si užili i nějaké to bláto či rozryté cesty od lesní techniky. Širokou a dlouhou lesní cestou zpět jsme se dostali opět do lesa, kde už jsme se pomalu opět blížili ke startu a do druhého kola.

Na startu sem se rozhodl, že se svého soupeře budu tentokrát držet, zkusím jestli mě jeho startegie nevyhovuje víc. Celkem to šlo, držet se ho v prvním kole nebylo snadné, ale udržel jsem ho. S náběhem do druhého kola sem si ale řekl, že se blíží konec a že zkusím zaútočit a předběhnout ho. Kousek před námi se viditelně trápil ještě Vlasta Lysák, závodník, kterého v druhém kole často už nevídám neb je daleko přede mnou. Že se trápí mě přišlo hlavně proto, že se mi podařilo při útoku na mého soupeře taky předběhnout a dle mých pozorování sem i získal celkem náskok. V tu chvíli sem byl spokojen, ale to byl asi kámen úrazu. Oproti prvnímu kolu sem se přestal snažit a výrazně sem zpomalil a před koncem druhého kola mě v jednom stoupání Vlasta Lysák ještě s jedním běžcem fKlidu slupnul jak malinu a mizeli oba v dáli. Můj soupeř byl ale stále celkem kus za mnou. Při finálním klesání k posledním zákrutám do cíle jsem ale ucítil, že můj soupeř do toho šlápnul. Já sem byl ale přesvědčený, že mám náskok dostatečný a tak sem pokračoval dál svým tempem. Těsně před cílem sem už jen zahlédl fandící skupinu rodinu Švecových a už jsem to jen vypustil do cíle. No a ouha, z ničeho nic, v cílové bráně se kolem mě najednou prohnal můj soupeř, jásající. No co, seš lempl sem si řekl, ty finiše moc vypouštím, moje smůla. Ale celkem sem ho obdivoval, v jak krátkém čase dokázal stáhnout můj náskok a ještě mě předběhnout, sice o prsa, ale přece. Chtěl jsem mu hned pogratulovat k jeho výkonu, ale vypadal, že ze sebe vydal poslední síly a gestem mě naznačil, že bude teď spíš zvracet krev než mě podávat ruku.

V cíli jsem teda místo gratulací přijal opět plechovku redbulu a šel sem fandit zbytku týmu, který byl ještě na trati. Po pár minutách se v lese vyhrnul Michal, kterému jeho rodina fandila co to jen šlo. Nedlouho po té se objevil i Petr. Všichni jsme v cíli, zas jsme přežili letošní BBP. A třetí P nikde, jeho smůla.

Výsledky gici behaj:

Ondřej 38:23
Michal 43:08
Petr 45:59

Po gratulacích se už čekalo jen na vyhodnocení, já sem teda nic neočekával, ale jiní ano. Petr se letos fakt snažil aby získal účastnický pohár. V kanceláři rozhodčích byl hned několikrát dožadovat se svého zaslouženého poháru, který mu ale nakonec opravdu dali a věřím, že podobně jak můj loňský účastnický pohár dostal prominetní místo, aby jej každý viděl. Dík všem za účast, dík klukům, že mě dokopali aspoň na pár závodů a kdo ví, třeba na podzim zas BBP.

Jo a PPP? Bohužel ne, chybělo mu pouhých 20 bodů, tak snad příště.

Ondra